Proč je mám taky ráda? Respektive, proč mě to zajímá, když se někde něco o někom šušká. Je to zdánlivě kravina, ale vlastně mě to donutilo se nad tím zamyslet.
"A máte Blesk?"
"Ne, je vyprodaný," hlásila prodavačka v sámošce, když jsem stála ve frontě.
Proč je Blesk jeden z nejprodávanějších časopisů v ČR? A přesto se málokdo přizná k tomu, že ho kupuje? Proč stále existuje bulvár, když všichni tak nějak tušíme, že ty věci jsou pravda pouze z malé části?
1. Vychází to z historie? Na to já jsem teda úplně nesprávnej člověk. Bohužel, ani po 20 hrách AZ kvízu si nepamatuju datum upálení Jana Husa. Táta vždycky jen kroutí hlavou, máma pro změnu očima. "Jak si tohle můžeš nepamatovat. Bože, dítě."
Každopádně jsem si vzpomněla na Pýchu a předsudek. Sestra zběhla, co bude s naší rodinou?
Pověst a "co se o nás povídá" asi vždy předurčovala, jaké příležitosti a možnosti jednotlivec, případně celá rodina, dostane. Nebo nedostane. Ještě předtím, hodně hodně dávno, vyloučení ze společnosti znamenalo jistou smrt. Ne? Tak možná proto? Řešíme drby, co se o kom povídá, a hlavně, co se povídá o nás? Protože špatná pověst, která vzniká z drbů, poškodí naše jméno a zatarasí nám vstup?
2. Co když se z toho ale chceme jen poučit? Drby musí být zajímavý. Nesmí to být nuda. Aby to nebyla nuda, musí to být něco šokujícího – neznámého, nečekaného. Co když je získávání drbů jen sbírání informací, ze kterých se chce náš mozek poučit? V podstatě ochrana před nebezpečím? Tady ta udělala tohle a stalo se pak tamto. OK, pamatuj si to, Evo, čin A způsobí reakci B. Nemůžou být ty drby na konci dne i přínosný? Proto nás to zajímá? Proto ta zvědavost na cizí život? Lidi jsou rádi překvapeni a chráněni před nebezpečím. Pokud se o někom povídá, že je podvodník, lhář, manipulátor, udrží vás to na pozoru. Co na tom, jestli je to pravda. Když se to povídá, něco na tom bude. Na každém šprochu...
3. Dál mě napadá, že je to i možné měřítko úspěchu, viditelnosti. Čím větší úspěch, tím víc drbů. Takové to "závist si musíš zasloužit". Pokud člověk žije nudnej, nezajímavej život, koho by bavilo o tom drbat. "Holky, slyšely jste to? Maruška o víkendu pekla a uklízela!" I když to je možná blbej příklad. I tohle se dá zdrbnout. :)
Na druhou stranu, pokud vás nikdo nedrbe, možná to opravdu nestojí za řeč, ten život. DOSLOVA TO NESTOJÍ ZA ŘEČ. Miluju češtinu. Pokud tedy někdo za řeč stojí, očividně dělá něco jinak, líp, možná i hůř, každopádně je zajímavé to sledovat, diskutovat o tom. Asi je to pořád lepší, než když je to všem putna. Takovej ten člověk na párty, kterej nikdy nevíte, jestli tam vlastně byl, nebo nebyl. Protože v tom není rozdíl.
4. Převaha a ego. Pokud já něco vím a ty ne. Mít informace je forma bohatství. Dává nám to konkurenční výhodu, v očích ostatních také můžeme být zajímavější díky tomu, že NĚCO VÍME. Ve společnosti jsou takoví lidé žádáni, protože opět – konverzace s nimi bude zajímavá. Co na tom, že se budeme bavit na cizí účet. Viz výše, na tomhle se dá postavit i solidní byznys. Spoustu lidí se pak také cítí lépe – že někdo někde neuspěl, že se někde někomu něco nepovedlo. A když povedlo – zařídíme drb, který to zdiskredituje, abychom se zase mohli cítit dobře. Krásnou ukázkou jsou hejt skupiny na sockách, armády anonymů na Redditu apod.
"Když o vás někdo bude dostatečně dlouho psát pod všechny vaše příspěvky na sociální sítě, že jste zoofil, garantuju vám, že o pár měsíců později vám bude zvonit na zvonek policie a bude to vyšetřovat. A tu nálepku, tu už nesetřete." Něco takového říkala Erika Eliášová. A dává to smysl. Asi proto teda influenceři mažou hejty pod příspěvky, proto celebrity žalují bulvární plátky, proto manžel rozbije sousedovi hubu, pokud bude zle mluvit o jeho ženě (ale to už se vlastně asi nedělá, ne?).
Protože je důležité, co se o vás povídá. Jakou máte pověst. A co se povídá o ostatních. Ale klidně dělejme, že si všichni hledíme svého, soustředíme se jen na sebe a drby nám přijdou pod naši úroveň. To my přece neděláme. Že jo. :)
Tak mě prosím omluvte, jdu na kafe s kamarádkou.
"Ahoj, jak se máš? A co, nějaký nový drby?"
Komentáře
Okomentovat