Nejsem.

Ty jsi tak hodná. Nejsem. 

Ty jsi tak milá. Nejsem. 

Ty jsi skvělá. Nejsem. 

Jen každý den volím. Budu křičet, nebo to vezmu po dobrém. Každý den volím, jestli se budu chovat jako pinda, nebo jestli udělám to, co je správně. Taky umím myslet černě. V pokušení zalhat, protože budu vypadat líp. V pokušení porušit pravidla a "zlobit". 

Jsou to jen volby. Je to morálka? Jak se tomu říká? Morální kompas? Volit si světlo, nebo tmu. Dobro, nebo zlo (a krásně kýčovitě to zní). Sebe, nebo ostatní. 

Nejčistější rozhodování těhle věcí vnímám, když nesu někomu a sobě sklenici vody nebo dort. Dám tomu druhému tu plnější skleničku, nebo ji dám sobě? Vezmu si ten větší kus dortu pro sebe, nebo ho daruju tobě (a to je velmi těžká volba vždycky). Když na stole zbyde poslední kousek něčeho, co koupil někdo jiný. Nežer to. Nekoupila jsi to. Ovládej se trochu. 

Ježiš, jak mě vždycky štvalo, když holky na střední ze srandy ukradly skleničku z baru. Je to přece blbost. V tom baru si toho ani nevšimnou. Nikoho to vlastně nezajímá a je to pidi překročení pravidel toho, "co se nedělá." 

Já si ale vždycky říkala: Tvl, bejt majitel baru, tak nechci, aby mi tady nějaký nány kradly skleničky. 

A tak dělám jen to, co bych chtěla, aby ostatní dělali pro mě. Kupuju kytky, chválím pěkné šaty, přikrývám cizí pani v nemocnici na lůžku, když vidím, že je odkopaná a musí jí být zima. Jasně, že jsem se prvně zeptala, jestli můžu. Taky bych nechtěla, aby na mě sahal někdo cizí bez dovolení, když je mi blbě a jsem na urgentu o půlnoci na pospas. 

A tak umím plivat jedy. Ale snažím se to nedělat. 

Umím kritizovat lidi a věci, do kterých mi nic není. Ale snažím se to nedělat. 

Frfňat, jak za nic nemůžu a jsem chudinka. Ale snažím se to nedělat. 

Nenechte se zmást. 

To neznamená, že jsem hodná a milá. 

Tak jako spoustu jiných lidí. 

Někteří se také tváří, že jsou hodní a milí. Je to totiž výhodná strategie. Když se chováte jako pičus, hůř se s ostatními manipuluje. Trochu hůř se lidi přemlouvají k tomu, aby dělali to, co chcete. Zatímco, když jste "milá a hodná", nejste hrozba. Nevypadáte nebezpečně. Dobře fungují lichotky. Díky těm vás možná lidi budou mít více rádi. Díky tomu budou povolnější vám vyjít vstříc, až to budete potřebovat. Je to nečistá hra, kterou ale hrajem možná občas všichni? 

Když chceme vrátit kabelku po 30denní lhůtě. Když potřebujeme někde vyjednat výjimku nebo slevu. Do široka se usměj bejby. Pochval svaly, vlasy, boty. Zamrkej vlasama. Sakra. Zamrkej řasama a pohoď vlasama jsem myslela. 

Jak to rozeznat. Kdo to dělá s dobrým úmyslem? Kdo to dělá s postranním záměrem? Kdo to jede politicky. A kdo opravdu hodnej a milej je. 

Vložit důvěru do špatného člověka se totiž nemusí vyplatit. Na druhou stranu je to dobrá zkušenost. Minimálně už si příště dáte majzla. 

A tak místo úsměvů sledujete záměry. Co je za tím. Místo lichotek koukáte na to, jestli jsou to skutečné komplimenty. A stejně není jistota, že to člověk trefí správně. Je to možná otázka statistiky - kolik kdo čeho zvolí. Kdo víc volí vypočítavost, vlastní zájmy. Kdo více volí to, co je správně. To čistý. Jestli to teda existuje. 

Asi to ukáže až čas. 

Když vám dám ten větší kousek dortu. Tu plnější sklenici. Pochválím ty šaty a usměju se. Jsem jenom dobrá herečka s taktikou a nebo jsem si to zvolila. Že budu hodná a milá. 

A skvělá.

A prosím, mohli byste pro mě něco udělat? :)