Kupte mi prosím někdo ty pompony. Takový ty třásně, ideálně růžový nebo duhový. Budu s nima běhat po kanceláři a roztleskávat pracovníky. Budu s nima běhat mezi kamarády a cheerleaderovat je k akci. Budu s nima poskakovat na zastávce. Třeba se aspoň někdo usměje.
Řekněte E, řekněte V, řekněte Ě, řekněte Evě hrabe lehce. :) Ne.
Mám jen kolem sebe až příliš šikovných, schopných lidí s potenciálem. Nemám ráda, když se mrhá talenty, když se mrhá časem. Doba je příliš rychlá, abychom seděli na zadku a rozhoupávali se k akci. Abychom se strachovali "co by, kdyby" a podobně.
A tak roztleskávám.
Ať už jsou to moji pracovníci v týmu, kde se člověk snaží rozvinout to dobré, pomoci jim k hezkým výsledkům a úspěchu. Ať už je to moje kamarádka, co dělá krásný smutný folk. Ať už je to Hanička, co maluje obrazy. Ať už je to kdokoliv v mém okolí, co se o něco snaží. Jsem pro. Jdi do toho. Neboj se.
CO NEJHORŠÍHO SE MŮŽE STÁT?
To je taková základní mantra. Co nej nej nej nejhoršího se může stát?
Tak to pokazíš. No a? Tak se to nepovede, nebo to hned nepůjde tak jak chceš. No a?
Picasso prý za svůj život namaloval přes 20 000 obrazů (nedalo mi to a googlim. "Odhaduje se, že Picasso vytvořil asi 13 500 obrazů a skic, 100 000 rytin a tisků, 34 000 ilustrací a 300 skulptur a keramických děl." WTF???)
A rozhodně taky všechny nebyly top a nezná je všechny celý svět. No a?
Já taky nejsem nejlepší spisovatel na světě a přesto píšu tenhle blog. A zcela určitě se někomu nebude líbit. Někomu bude připadat plytký. Někomu příliš zjednodušující. Málo hluboký. Málo vtipný. Málo.
No a? I tak píšu. Stejně tak nejsem nejlepší zpěvačka na světě a i tak dělám album. A zbožňuju to. Stejně tak jsem úplně z jiného zaměření studia než dělám byznys a věděla jsem prd, když jsem začínala v našem krásném oboru "obchodu a čísílek". A můj kluk se mi směje, že i dnes bez kalkulačky nespočítám ani 12+29. A že neumím psát čárky ve větách. No a?
Kdo nic nedělá nic nezkazí. Taky nic nevytvoří. Nenaplní statistiku. Statisticky mistrovství přichází s časem a věnovaným úsilím a počtem pokusů. Vždyť se podívejte na toho Picassa. Společně s mojí kamarádkou kalkulačkou, když to spočítáte je to 147 800 děl, odhadem. (ten chlap byl fakt crazy, odhadem). Takže náhoda ten úspěch? Nemyslím si. Tady někdo hodně makal. A určitě neseděl a neříkal si u každý věci "tvl a bude se to lidem líbit?" "tvl a sem dost dobrej?" "a bude to mít úspěch?". Já teda silně pochybuju u tohohle tempa, že stíhal jíst a spát. Natož nad něčím takhle dumat.
Takže kašlat na to. Jít a udělat to. Jít znovu a udělat to jinak. Hledat cesty, tvořit, posouvat, selhávat, padat a znovu vstávat.
Protože když se to nepovede.
No a?
Co nejhoršího se může stát?
Komentáře
Okomentovat