Tak co, už taky každý den paříte na koledy a jedete Vánoční atmosféru? Pečení cukroví (v mém případě se jedná leda tak o vtip - zatím), pití horké čokolády (tu nejlepší mají v Lidlu - díky, babi, za zásoby), maraton Harryho Pottera, deka, gauč, svíčky. No není ten konec roku krásná věc?
Nechápu, proč lidi nemají rádi zimu. Možná kvůli té plýskanici na silnici. Možná kvůli tomu, že je málo světla. Nebo pro to, že je prostě hnusně, a to přece zákonitě určuje náladu celého dne. Nebo ne?
Odběhla jsem jako vždy od tématu. Chtěla jsem si udělat takové malé bilancování konce roku. Co se povedlo, co se nepovedlo, jaký ten rok vlastně byl?
 |
| kočičky jsou poctivě ukradeny z facebooku |
Dle čínského kalendáře Rok draka - a ten teda běží až do 28. ledna.
Ajeje. Horoskopy. No. Sorry. Oslí můstek.
Chat GPT píše (protože Google už je jen pro boomery?):
--------------
Rok Draka 2024, který podle čínského lunárního kalendáře začíná 10. února 2024 a končí 28. ledna 2025, je považován za dynamické a energické období. Drak je jedním z nejmocnějších a nejrespektovanějších symbolů v čínské astrologii, a když přichází jeho rok, očekává se intenzita, pokrok a velké změny.
--------------
No. Intenzita, pokrok, změny. Souhlas.
Rok 2024 byl turbulentní, ale nakonec vlastně fantastický.
Rozdělila jsem to na měsíce tak, jak si to pamatuju, dle (pro mě) klíčových událostí.
Leden - Když se jedny dveře zavřou, jiné se otevřou
Když podnikáte do týmu vám postupem času přichází a odchází různí lidé. Leden pro mě byl nový nádech a vždycky je - čistý štít, nový start, motivace je vysoko (tak všichni asi známe nadšený lednový fitness club). Tento rok to tak bylo stejně, ale s hořkou pachutí. Z týmu mi odešel člověk, se kterým jsem to táhla skoro 4 roky. Život se zkrátka změnil, nebylo to v tu dobu kompatibilní, bylo to bolestivý. Co jsem se tento rok musela naučit - loučit se, odpustit i sama žádat o odpuštění. Někdy to holt zkrátka nevyjde, ale - jedny dveře se zavřou, jiné se otevřou. Když by se to nestalo, pravděpodobně by nepřišlo spoustu dalších, výrazně pozitivních věcí.
Duben - Pracovat na 200% nepřináší 200% výsledky
Nazvala jsem to "deprese po 1. kvartálu". Člověk si stanoví cíle, šlape do toho jak magor a při vyhodnocení zjistí, že je možná tak na půlce toho, co chtěl. A v hlavě běží "já už nemůžu dělat víc, jak je možné, že se to nedaří? Vždyť toho dělám objektivně dost." No právě. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu...
Já chodila často a dostatečně dlouho na to, aby mě to dohnalo. Zároveň cíle byly přehnaně ambiciózní. Člověk má jen dvě ruce, dvě nohy, 24 hodin denně. Ale když je člověk idiot a myslí si, že pro něj tyhle pravidla neplatí, tak pokud si volno neudělá, cíle nepřehodnotí, tak se pak dostane do fáze, kdy si musí udělat volno, ať už chce, nebo ne. Střih. Ležím na trávě v parčíku kousek od Vltavy, v jedný ruce zmrzlinu, v druhé telefon, hovor s kamarádkou na hodinu a půl. Bylo úterý dopoledne. Pak týdenní volno. Protože to prostě jinak nešlo. Poučení pro rok 2025? Ne work hard, spíš work smart.
Po tom, co mi v lednu odešel poměrně důležitý člověk, v dubnu mě dohnalo zdraví, přišla další super věc. "Budeme předělávat střechu. Omlouvám se, musíte se vystěhovat." Aha, takže ještě do 3 měsíců shánět nové bydlení. Nájmy - 25 000 bez energií. Hypotéka 30 000 bez energií. Já nejsem zastánce nákupů nemovitostí, ale v případě vlastního bydlení to v současné situaci smysl dává. Jinak investiční nemovitosti - nejsem vyloženě proti, ale je to na mě těžkopádný, když se spočítá časová energie a finanční investice versus výnos, jsou za mě zajímavější varianty. Ale třeba tomu přijdu na chuť?
Srpen - Olympiáda
Konečně něco pozitivního. Jeden z největších motorů, proč podnikám, proč na věcech makám, je dopřát lidem kolem mě lepší, hezčí život (zní to teda jako strašný klišé). Táta zbožňuje sporty. Teda, tak jako většina chlapíků v Čechách - zbožňuje hlavně koukání na ně :) Už asi 4 roky zpět jsem si řekla, že jedna z věcí, co chci dotáhnout, je koupení lístků na Olympiádu 2024. Francie je blízko, táta bude nadšenej. Podařilo se. S trochou štěstí a slosováním asi v druhé vlně předprodeje jsme měli lístky rok a půl dopředu. Vyšlo to přesně na tátovy kulatiny. Náhoda? Možná přece jen ta moje karma nebude tak špatná. A tak jak se tenhle výlet vydařil, pracovně jsem zase zajela do starých workoholických kolejí.
Takže hurá! sláva! = bloklá záda. A najednou řídíš byznys vleže a říkáš si, že už to stačilo.
Září - Konečně ten Rok Draka
Takže v září pak přišla ta intenzivní a velká změna, která jediná mohla zapříčinit pokrok. Konečně se vymanit z neudržitelného kolečka a začít pracovat jinak. Padlo rozhodnutí. Založit si samostatnou pobočku, vlastní brand, vlastní pravidla. Převzít za sebe zodpovědnost. Hlavní uvědomění bylo, že já nechci vychovávat tým workoholiků, ale tým lidí, kteří budou mít zdravý přístup k práci. Což znamená, prvně se takovým člověkem musím stát já a teprve pak to může pokračovat stejným trendem v týmu.
Takže odpočívám, učím se lenošit. Tak jak si lidé kupují knížku Konec prokrastinace, aby se dokopali do práce, já se učím neprokrastinovat odpočinek. První dva komplet volné víkendy jsem v šoku a nevím co s tím časem, respektive, co mám dělat dřív v tom moři času? A je to vlastně hezký, fajn. Proč jsem to tak nedělala dřív?
Listopad - Další stěhování a kdy už bude to album Evo?
Takže další stěhování, tentokrát kanceláří a od listopadu máme novou pobočku. Je krásná, zrovna po rekonstrukci a hlavně je naše. Že jo.
A ještě jedna věc se rokem táhla. To album. Poučení, pokud chceš vydat album v roce 2024, začni už v roce 2021, ne 2022. Dotočíš vokály a říkáš si "pecka, už to bude". A pak přijde info, že by bylo super k tomu mít videoklip. A taky instagram. A marketing. A vlastně pokud to chceš na vinyl, tak taky grafiku. A počet vinylů a výrobce a? Jo a taky se musí udělat mix a master, což taky ještě trvá. No takže to bude asi 2025. Už píšu radši asi, nic neslibuju. Ale bude to pěkný.
I přes všechny kotrmelce toho roku je to teda pozitivní. Vždyť jsem to psala.
Nakonec to byla dobrá investice do nemovitosti, změna pracovního režimu na takový, který mě do dvou let nezabije, otevření nové pobočky, posun alba zase trochu blíž k finiši a mezitím se stihly i takový ty menší věci - lyžování v Alpách, Velikonoce v Egyptě, léto v Abu Dhabí a Francii, podzim v Polsku, vandr po Křivoklátsku a začátek tohohle blogu. Což na tomhle blogu si kromě dovolenkových fotek můžeme užít i trošku víc té reality. A ta možná není tak naleštěná a růžová, ale možná právě o to je zajímavější.
No, takže jak jsem to psala.
Vlastně, to bylo fantastický.
Komentáře
Okomentovat